Jakou dámskou vestu vybrat
Ráno pět stupňů, v poledne patnáct. Vesta je přesně ta vrstva, která tohle vyřeší — jen je potřeba trefit střih a materiál. Projdeme si všechny tři modely, co šiju.
Proč vesta, a ne svetr
Vesta je kousek, který se v šatníku nejdřív podceňuje a pak se nosí nejčastěji. Důvod je jednoduchý: ráno bývá pět stupňů, v poledne patnáct a vy potřebujete něco, co přidá teplo na trup a nechá ruce volné. Svetr je na to moc, bunda ještě víc.
Za ty roky, co vesty šiju, se ukázalo, že se nejvíc hodí ve třech situacích:
- Na přechodné počasí — jaro a podzim, kdy se teplota mění během dne. Vestu si odložíte do tašky, kabát ne.
- Při práci rukama — v dílně, na zahradě, s dětmi. Nic se nikde neplete a rukávy nepřekáží.
- Jako vrstva pod bundu — v zimě přidá teplo přesně tam, kde ho potřebujete, a nepřidá objem v ramenou.
Kdy bych ji nedoporučila: na opravdovou zimu bez další vrstvy. Vesta hřeje trup, ne ruce — a to ve vteřině poznáte.
Všechny vesty jsou oboustranné
Tohle si zaslouží vlastní nadpis, protože se na to nikdo neptá a pak to lidi překvapí: každá vesta, kterou šiju, se dá nosit z obou stran. Není to vlastnost jednoho modelu, je to způsob, jakým je dělám.
Většina Plicníků má rub z designového bavlněného popelínu — vzor k němu vybírám ke každému kusu zvlášť, takže se stává, že konkrétní kombinace látky a podšívky existuje v jediném exempláři. Některé mají rub jednobarevný, klidnější. Tak jako tak platí, že za cenu jedné vesty máte dvě: jeden den vzorovanou, druhý den hladkou.
V praxi to znamená, že když se jedna strana ušpiní nebo se vám k dnešnímu outfitu nehodí, prostě ji otočíte.
Tři střihy, tři různé věci
Ve vestách šiju tři modely a nejsou to varianty téhož. Liší se střihem natolik, že si každý sedne někomu jinému.
Plicník je ten nejjemnější. Nemá zapínání, přední díl je střižený do obloučku a volně splývá. Nenosí se zapnutý, ale přehozený — pod ním je vidět tričko nebo košile. Šiju ho v sedmi materiálech, takže se dá mít na léto i na mráz.
Divizna je z merino úpletu a vymyslela jsem ji jako kousek, který si přehodíte na poslední chvíli před odchodem a nemusíte nad ním přemýšlet. Taky nemá zapínání ani knoflíky, takže se nikde neškrtí. Hodí se přes tričko s dlouhým i krátkým rukávem, přes rolák i přes košili.
Rozmarýn vypadá spíš jako svetr bez rukávů. Má volnější střih, krátké spadlé rukávy a vysoký rolákový límec se stahovacími šňůrkami, který ochrání krk před větrem. Když je venku průvan, tohle je ta, po které sáhnete.
Rozmarýna je měkčí a sportovnější sestra prošívaného Rozmarýnu. Je z lehkého melírovaného úpletu, který poddajně splývá. Stejný vysoký límec, jen celkově uvolněnější — sluší jí legíny stejně jako společenské kalhoty.
Jaký materiál na jaké počasí
Plicník šiju v sedmi materiálech a právě ten výběr rozhoduje, jestli vestu unosíte v dubnu, nebo v prosinci:
- Len (87 % len, 13 % bavlna) — nejlehčí z řady. Prodyšný, na léto a teplý podzim.
- Rybí kost (55 % len, 45 % bavlna) — lněná tkanina s vazbou do klikatých proužků. Lehká, ale pevnější než samotný len.
- Manšestr (100 % bavlna) — silnější látka se svislými proužky. Drží tvar, na podzim.
- Flanel (100 % bavlna) — měkčí a hřejivější než manšestr, s jemně počesaným povrchem.
- Prošívaná (80 % bavlna, 20 % polyester) — prošitím vznikne vzduchová vrstva, takže hřeje víc než jednovrstvá látka.
- BIO bavlněný fleece (100 % BIO bavlna) — hřejivý a přitom lehký.
- Vlna (100 % vlna) — nejteplejší. Hřeje i za vlhka.
Vlna má navíc jednu výhodu, kterou ostatní materiály nemají: sama odbourává pachy. Vlněný Plicník většinou stačí jen vyvětrat a praní odpadá.
Pokud váháte a chcete jen jednu, vzala bych manšestrovou. Vydrží od září do dubna a je z celé řady nejuniverzálnější.
S čím ji nosit
Vesta je vrstva, takže všechno závisí na tom, co dáte pod ni:
- Na každý den — tričko s dlouhým rukávem a přes něj Plicník. Nejjednodušší kombinace, která funguje vždycky.
- Do chladna — rolák ze žebrovaného úpletu a přes něj Rozmarýn. Vysoký límec se stahovacími šňůrkami zakryje krk a čepici pak ani nepotřebujete.
- Na slavnostnější den — halenka a lněný Plicník. Vesta tu nehřeje, ale dotvoří siluetu.
Ke spodní části sedne skoro všechno — sukně, džíny i kalhotová sukně. Jen pozor na jedno: k široké spodní části bych volila kratší Plicník, ne dlouhý Rozmarýn. Dvě volné vrstvy nad sebou postavu spíš schovají. Víc o tom píšu v článku Komu kalhotová sukně sedne.
Údržba
Záleží na materiálu a rozdíl je větší, než se zdá.
Vlnu a merino — tedy vlněný Plicník a Diviznu — perte jemně, ideálně v ruce a v prostředku na vlnu. Žádná aviváž, žádné bělidlo, do sušičky rozhodně ne. Sušte rozložené naležato, aby se nevytáhly. Obojí je ale samočisticí, takže většinou stačí vestu pověsit vyvětrat a praní odpadá.
Bavlněné, lněné a úpletové — manšestr, len, flanel, fleece, Rozmarýn i Rozmarýna — perte na 40 °C. Manšestr žehlete z rubu, aby si chloupek zachoval strukturu.
Víc o materiálech, se kterými pracuju, najdete v článku O materiálech.
Proč je šiju sama
Každou vestu stříhám a šiju u Škrovádských skal, v malých sériích. U vest to platí dvojnásob, protože ke každé vybírám i rub — u většiny Plicníků designový popelín, u některých klidnější jednobarevnou látku. Znamená to, že se vám může stát, že vám dojde zrovna ta vaše velikost. A zároveň že nepotkáte deset stejných vest na jedné ulici.