O mně

Rádi byste věděli, kdo stojí za značkou Lovera a jaký je její příběh? Tak ho pojďme odkrýt.

Jmenuji se Alena Fousková a jsem zakladatelka značky Lovera. Máte na mě otázky? Možná je najdete níž i s odpověďmi.

Proč používám názvy rostlin jako názvy produktů?

Původně jsem chtěla pojmenovat kolekce po lidech, kteří se o něco důležitého zasloužili — jenže autorská práva mi to překazila. Sestra to vyřešila jednoduše: „Tak je pojmenuj po bylinkách, když máš ráda rostliny." A měla pravdu.

Když totiž nejsem v pracovně nebo v kuchyni, najdete mě na zahradě. V budoucnu bych vám tyhle rostliny ráda přiblížila — některé jsou nejen krásné, ale i zdraví prospěšné.

Jak jsem se dostala k šití?

Moje cesta k šití nebyla úplně přímá, ale měla jsem pevné základy. Vystudovala jsem v Pardubicích SOŠ a SOU Poděbradská, obor Oděvnictví, kde jsem se naučila spoustu věcí, ze kterých čerpám dodnes — postupy, úpravy střihů, materiály a hlavně praxi. Po maturitě jsem absolvovala Textilní fakultu v Liberci, tříletý obor Technologie a řízení oděvní výroby.

Po ukončení školy jsem věděla jedno: nechci šít někde ve fabrice. A protože moc možností nebylo, nastoupila jsem do telekomunikačních služeb, do kanceláře.

A jak to u některých z nás tvořivých žen bývá, šít jsem začala nejvíc při mateřské. Pak už stačilo jedno velké rozhodnutí — začít v roce 2014 v šití podnikat. Začínala jsem s dětským oblečením a postupně přidávala dámské kousky. Teď šiju hlavně dámské oblečení a u dětského se pořád nemůžu rozloučit s tepláčky, osuškami a dečkami.

Jak vznikl název LOVERA?

Název značky byl trochu oříšek. Chtěla jsem, aby v něm bylo obsažené moje jméno a jméno mé dcery, takže jsem různě kombinovala a najednou z toho vyšlo LAVERA (LA — Alena, VER — Veronika, A — ostatní rodina). S radostí jsem to zadala do vyhledávače, abych se ujistila, že takový název neexistuje — a k mému překvapení se tak jmenuje kosmetika. Tak jsem to změnila na LOVERA a dostalo to i nový význam: LOVE jako moje láska k šití a k rodině.

Co moje práce obnáší?

To je složité. Vlastně všechno. Jsem si sama sobě šéfem v hezkých i nehezkých situacích. Jsem ta, kdo vybírá a objednává materiály, navrhuje střihy, šije, fotí a zároveň je modelkou, spravuje sociální sítě a web, jezdí po trzích, balí balíčky a nadává si, když se něco nepovede.

Neumím řídit ostatní (rodina by nesouhlasila 😊) a mám jednu nepěknou vlastnost — bojím se, že by to ostatní neudělali podle mých představ, a nerada se spoléhám na někoho jiného, takže si radši dělám všechno sama. Ale učím se to měnit: s webem mi teď pomáhá švagrová Markétka a na trhy se mnou jezdí moji milí — manžel, mamka a kamarádka Míša. Za to jsem jim vděčná.

Mám svoji práci i jako koníček?

Nevím, jestli se to tak dá ještě nazvat, ale svoji práci miluju. Neříkám, že to není těžké, ale když vás něco baví, tak vás to prostě baví. Jsou věci, které dělám míň ráda, ale jsou součástí celého procesu, tak to tak beru. Někdy je odsouvám, co to jde, ale vždycky se to pak projeví. Člověk se pořád učí.

Mám nějaký konkrétní koncept?

Ráda bych, aby zákaznicím věci co nejdéle vydržely. U dětských tepláčků proto dělám vysoké lemy — říkám jim rostoucí. Zpětná vazba je skvělá, většina zákaznic mi říká, že je dědí i další děti a že vydrží opravdu dlouho. Čepičky šiju vysoké, skřítkovského stylu, taky pak déle vydrží a dětem z nich hned nelezou uši. Osušky dělám tak veliké, aby se do nich utřel i dospělý, takže ty vydrží do roztrhání.

U dámských věcí se zaměřuju na přírodní materiály a jednodušší střihy. Nenajdete u mě moc pestrobarevných kousků — když už nějaké mám, jde spíš o letní zboží. Barvám se nebráním a díky zákaznicím kupuju i takové, které sama vůbec nenosím, ale nejradši mám kombinace bílé, černé a béžové a námořnické pruhy.

S jakými materiály pracuji?

Jak jsem psala výš, pracuju převážně s přírodními materiály jako je bavlna a len. Ale ráda zkouším i jiné, třeba viskózu a lyocell, které jsou vhodné na letní měsíce. Snažím se hledat a kupovat materiály v BIO kvalitě a s certifikací GOTS, ale není jednoduché se k takovým dostat — hledání vnímám jako svoji slabinu. Ráda bych taky zvětšila objem látek české výroby a zařadila techniku sítotisku, ale to je zatím hudba budoucnosti.

Víc o jednotlivých materiálech a o tom, jak se o ně starat, najdete v článku O materiálech.

Co dělám ve volném čase?

Volný čas? Co to je? 😄 Asi bych mluvila o čase, kdy nepracuju. Ten trávím většinou s dětmi a to je pak různé. Máme zahradu, takže hodně pracuju na zahradě — pletí beru jako relax. Ráda aranžuju květiny, cvičím jógu, chodím s dětmi na procházky, vymýšlím stopovačky a tvořím. Ráda peču, ale nerada vařím. A čím dál častěji říkám, že den by měl mít 48 hodin — nebo bych se potřebovala naklonovat, abych stihla všechno, co potřebuju a co bych ráda dělala.

Jaký by byl můj ideální den?

Ráno bych vstala, zacvičila si jógu, dala si dobrou snídani, zavřela se v pracovně a do oběda šila. Oběd by mi někdo uvařil. Pak bych se šla s dětmi projít a ony by vůbec nebrblaly, něco bychom si venku nakreslili a zase bych si na chvíli zalezla do pracovny. Šla bych si zaběhat, čekala by na mě večeře, před spaním bychom si zahráli deskovou hru a pak šli po čtené pohádce všichni spát.

Za ideální dny beru i ty, kdy jsme na dovolené, stroj není v dosahu a zbývají jen mé občasné myšlenky, co budu šít. Jsou to chvíle, kdy jsme všichni spolu, nikdo nemá žádné pracovní ani domácí povinnosti a změníme lokalitu.

Jaké mám plány do budoucna?

Mám své vize a sny, ale snažím se žít tím, co je teď, a nemít příliš velká očekávání. Chtěla bych hlavně zdraví a spokojenost pro všechny, které mám tak ráda — a neskromně i pro sebe.

Kdybych si ale mohla něco v pracovním světě přát, bylo by to, aby se mi vraceli spokojení zákazníci.