Vítejte na 

Rádi byste věděli, kdo stojí za značkou LOVERA a jaký je její příběh?

Tak ho pojďme odkrýt.

Jmenuji se Alena Fousková a jsem zakladatelka značky LOVERA.

Máte na mě otázky? Možná je níže najdete i s odpověďmi.

 

Jak jsem se dostala k šití?

Moje cesta k šití nebyla úplně přímá, ale měla jsem pevné základy. Vystudovala jsem v Pardubicích SOŠ a SOU Poděbradská, obor Oděvnictví, kde jsem se opravdu naučila hodně věcí, ze kterých čerpám dodnes. Postupy, úpravy střihů, materiály a hlavně praxi. Po maturitě jsem absolvovala Textilní fakultu v Liberci, tříletý obor Technologie a řízení oděvní výroby.

Po ukončení školy, jsem věděla jedno: nechci šít někde ve fabrice, a jelikož moc možností nebylo, nastoupila jsem do telekomunikačních služeb, do kanceláře.

A jak to u některých z nás, tvořivých žen bývá, šít jsem začala nejvíc při mateřské a pak už stačilo jedno velké rozhodnutí, začít v roce 2014 v šití podnikat. Začínala jsem s dětským oblečením a postupně přidávala dámské kousky. Nyní šiji hlavně dámské oblečení a u dětského se stále nemohu rozloučit s tepláčky, osuškami a dečkami.

 

Jak vznikl název LOVERA?

Název značky byl trochu oříšek, chtěla jsem, aby tam bylo obsaženo moje jméno a jméno mé dcery a tak jsem různě kombinovala jména a najednou z toho vyšlo LAVERA (LA – Alena, VER – Veronika, A – ostatní rodina), tak jsem to s radostí zadala do vyhledávače, abych se ujistila, že tento název neexistuje, a k mému překvapení se tak jmenuje kosmetika. Tak jsem to změnila na LOVERA a dostalo to i nový význam LOVE – jako moje láska k šití a mé rodině.

 

Co moje práce obnáší?

To je složité. Vlastně vše. Jsem si sama sobě šéfem v těch hezkých i nehezkých situacích. Jsem ten, kdo vybírá a objednává materiály, navrhuje střihy, šije, fotí a zároveň je modelkou, spravuje soc. sítě a web, jezdí po trzích, balí balíčky a nadává si když se něco nepovede,… Neumím řídit ostatní (rodina by nesouhlasila 😊) a mám jednu nepěknou vlastnost, bojím se, že ostatní by to neudělali podle mých představ a nerada se spoléhám na někoho jiného, tak si raději dělám vše sama. Ale učím se to měnit, takže mi teď s webem pomáhá švagrová Markétka a jak někteří z vás ví, tak na trhy se mnou jezdí moji milí: manžel, mamka a kamarádka Míša a za to jsem jim vděčná.

 

Mám svoji práci i jako koníček?

Nevím, jestli se to tak dá ještě nazvat, ale svoji práci miluji. Neříkám, že to není těžké, ale když vás něco baví, tak vás to prostě baví. Jsou věci, které dělám méně ráda, ale jsou součástí celého procesu, tak to tak beru. Někdy je odsouvám, co to jde, ale vždy se to pak projeví. Člověk se stále učí…

 

 

Mám nějaký konkrétní koncept?

Ráda bych, aby zákazníkům věci co nejdéle vydržely. Takže třeba u dětských tepláčků dělám vysoké lemy, takže jim můžeme říkat rostoucí. A zpětná vazba od zákaznic je skvělá, většina mi říká, že je dědí i další děti a že jim vydrží opravdu dlouho. Také čepičky šiji vysoké, já jim říkám skřítkovského stylu, také pak déle vydrží, dětem z nich hned nelezou uši. Osušky dělám tak veliké, aby se do nich utřel i dospělý, takže ty vydrží do ,,roztrhání“.

U dámských věcí se zase hodně zaměřuji na přírodní materiály a jednodušší střihy. Nenajdete u mě ani moc pestrobarevných kousků, když už nějaké mám, tak jde spíš o letní zboží. Barvám se nebráním, díky zákaznicím kupuji i barvy, které sama vůbec nenosím, ale nejraději mám kombinace bílé, černé a béžové a námořnické pruhy.

  

S jakými materiály pracuji?

Jak jsem psala výše, pracuji převážně s přírodními materiály jako je bavlna a len. Ale ráda zkouším i jiné, třeba viskózu, lyocell, které jsou vhodné na letní měsíce. Snažím se hledat a kupovat i materiály v BIO kvalitě a s certifikací GOTS, ale není to jednoduché se k takovým materiálům dostat. Hledání vnímám jako svoji slabinu. Ráda bych také zvětšila objem látek české výroby a zařadila techniku sítotisku, ale to je hudbou budoucnosti.

 

 

Co dělám ve volném čase?

Volný čas? Co to je? :D Asi bych mluvila o čase, kdy nepracuji. Ten trávím většinou s dětmi a to je pak různé. Máme zahradu, takže hodně pracuji na zahradě, kdy pletí beru jako relax. Ráda aranžuji květiny, cvičím jógu, chodím s dětmi na procházky, vymýšlím stopovačky a tvoření. Ráda peču, ale nerada vařím. A čím dál častěji říkám, že den by měl mít 48 hodin nebo bych se potřebovala naklonovat, abych stihla vše  co potřebuji a co bych ráda dělala.

 

 

Jaký by byl můj ideální den?

Ráno bych vstala, zacvičila si jógu, dala si dobrou snídani, zavřela se v pracovně a do oběda šila, oběd by mi někdo uvařil. Pak bych se šla s dětmi projít a ony by vůbec nebrblaly, něco bychom si venku nakreslili a zase bych si na chvíli zalezla do pracovny, šla si zaběhat a čekala by na mě večeře, před spaním bychom si zahráli nějakou deskovou hru a pak šli po čtené pohádce všichni spát.

Také beru jako ideální dny, když jsme na dovolené, stroj není v dosahu, jen mé občasné myšlenky, co budu šít a návrhy oblečení. Ale jsou to chvíle, kdy jsme všichni spolu, nikdo nemá žádné pracovní ani domácí povinnosti a změníme lokalitu.

 

Jaké mám plány do budoucna?

Mám své vize a sny, ale snažím se žít tím, co je teď a nemít příliš velká očekávání. Chtěla bych hlavně ZDRAVÍ a spokojenost pro všechny, které mám tak ráda a neskromně i pro sebe.

Kdybych si ale mohla něco v pracovním světě přát, tak by to bylo, aby se mi vraceli spokojení zákazníci.